Je správné provedení jógových pozic velká věda? Je jóga opravdu jen pro silné a flexibilní jedince? Je jóga pomalá? Ne, ne a zase ne. Opakuji to neustále, ale v tomto článku bych se ráda podívala zejména na navádění klientů do jógových pozic. Zkrátka poodhalím jógu z pohledu instruktorky jógy. Odučila jsem už několik workshopů (pánevní dno, hubnutí a detoxikace těla, lekce pro ženské zdraví…) a od roku 2021 vedu pravidelně otevřené jógové lekce. V současné době pracuji s dospělými, již třetím rokem vedu jógu pro děti ve věku od 3 do 15 let a rok jsem pracovala se seniory. Sama praktikuju jógu téměř denně, takže si myslím, že už trochu vím, co a jak v těle funguje, a také, na jaké instrukce lidé slyší.

Nepřicházím s ničím extra novým, originálním či převratným. Předávám to, co jsem se naučila v kurzu pro instruktory jógy, načetla v nejrůznějších příručkách pro lektorky, vyzkoušela na vlastním těle a na svých vedených lekcích.

Začnu takto. K napsání článku mě v podstatě inspirovaly některé instagramové jogínky, které se často tváří, že předávají moudrost světa a jen jejich přístup je ten správný. Většinou se natáčí v krkolomných pozicích, které pro (tipnu si) 80 procent lidí nejsou proveditelné, protože pro to zkrátka nemají tělesné predispozice.

Nedávno na mě na Instagramu vyskočila reklama na jeden jógový profil, kde lektorka v krátkém videu představovala, jak na pozici psa tváří dolů. Zde v přepisu (ona ve videu pouze mluvila, titulky nebyly k dispozici) uvádím její instrukce: „Začínáme na všech čtyřech, meziramení do nebe. Opřeme špičky. Vyneseme pánev. A prohýbeme ramena. Hlavně chceme rovná bedra. Žebra mi nikam nepadají. Žebra jsou zasunuta do páteře. Kostrč do nebe, bříško dovnitř.“

Ještě než začnu psát dál… Nechci tady nikoho zesměšňovat nebo kritizovat. Samozřejmě neuvedu, o jaký profil se jedná. Jen bych tu ráda vysvětlila, proč s instrukcemi výše příliš nesouzním.

Zaprvé: Chybí instrukce, jak správně zaujmout výchozí pozici, tj. pozici stolu (kočky). Tady totiž vše začíná. Jakmile například někdo umístí zápěstí příliš daleko před sebe a nemá je pod rameny, bude se mu do pozice psa tváří dolů obtížně přecházet. Zadruhé: „Opřeme špičky.“ Není mi jasné, kam nebo o co je opřeme? Zatřetí: Pokyny se podle mě příliš hemží anatomickými výrazy a poukazováním na různé části těla (pánev, kostrč, žebra, bedra). Jen podotýkám, že výraz „meziramení“ jsem zde slyšela poprvé v životě, a pak také nevím, jak se zasouvají žebra do páteře.

Co zhruba na jógových lekcích uslyšíte ode mě? K pozici kočky říkám toto: „Přejdeme na všechny čtyři. Zkontrolujeme zápěstí pod rameny nebo kousíček před rameny. Kolena pod kyčlemi. Uvědomíme si, kde se naše tělo dotýká podložky. Podíváme se před sebe a představíme si, že chceme lézt dopředu jako malé dítě.“ Někdy ještě poznamenám, jak správně nastavit dlaň a prsty u rukou, když vidím, že to není v pořádku. Pokud vidím, že klienti mají správně (a aktivně!) nastavenou výchozí pozici, navedu je dále slovy: „Lehce nadzvedneme kolena nad podložku, vnímáme zpevnění břišních svalů. Uvědomíme si sedací hrboly. Pomalu se odtlačíme od dlaní a sedací kosti vynášíme směrem dozadu a nahoru. Aktivní opora o dlaně, odtláčíme se od nich, kolena klidně necháváme ohnutá…“ Instrukce samozřejmě upravuju přímo na lekci podle toho, jak klienti reagují. Někdy je potřeba dodat, aby pracovali s představou, že jsou malé děti, které si z takto nastavené pozice chtějí stoupnout. Tím se často docílí toho, že opravdu aktivně zapojíme dlaně, odtlačíme se od podložky a všechno se tak nějak samo krásně srovná do jedné osy – hlava, bedra, pánev, sedací hrboly…Neustálé přesouvání pozornosti – kde mají být žebra, kde zápěstí, kde pánev, kostrč, bedra, lokty… často vede k tomu, že klient začne být naprosto zmatený a neví, co kontrolovat dříve.

Naše tělo velmi dobře umí pracovat s představou pohybu – dokáže si představit, že musí „vyběhnout“, „vyskočit“, „vykročit“, „vynést velký míč nad hlavu“, „odtlačit rukou / nohou těžkou krabici“ apod. Už jen tato představa vede často k tomu, že se zapojí ty správné svaly a tělo se do pozice samo a podle svých aktuálních fyzických možností srovná. A to je to, s čím já na jógových lekcích pracuji – s představou pohybu. Vidím, že to funguje a klienty musím opravit opravdu jen minimálně. Dále vidím, že pozici zaujali opravdu aktivně. Nevyvěšují se v kloubech, mají zpevněný střed těla a opravdu makají :-) No a to je celé kouzlo. Takhle jednoduché to je… Tajemství většiny jógových pozic opravdu spočívá v tom: „Představte si, že…“

A to je vše, nic dalšího už tu není :-) Jen to, že se se můžeme potkat na jógových lekcích, kde si můžete zkusit cvičit podle mých pokynů ;-)